Od té doby, co máme Metůdka, se většina aktivit řídí podle něj. Párkrát jsem zkusila si den naplánovat podle sebe, vzápětí jsem toho však vždycky litovala. Tzv. maminka míní, miminko mění :-).
Také trávení času s manželem nejlépe o samotě už není úplně možné a odvíjí se v závislosti na tom, jestli brouček zrovna spinká a jestli je schopný spinkat sám (nutno dodat, že to se nestane skoro nikdy).
Často bychom se spolu s manželem rádi mazlili, i když je zrovna Metulínek vzhůru, a existují dvě možnosti – buď si necháme úplně zajít chuť, protože teď to prostě nejde, nebo si dopřejeme alespoň malou chviličku, alespoň pár minutek nebo vteřin vytouženého mazlení.
Nedávno jsme si vybrali výše zmíněnou druhou variantu – napůl vážně, napůl z legrace jsme se na sebe vrhli, když Metůdek zrovna pásl koníčky na podložce a zkoumal svoje hračky. Po pár vteřinách jsem se na něj otočila, abych zkontrolovala, jestli je všechno v pořádku, neboť mateřský pud nikdy nespí – a co myslíte, že dělal? Koukal na nás s otevřenou pusou a vykulenýma očima!
V tu ránu se vášnivá chvilka proměnila v hlasitý výbuch smíchu, čímž jsme broučka vyděsili, takže ještě přišlo na řadu utěšování.
No jo, co se dá dělat. Tak třeba to vyjde zase někdy příště :-).
